Úvod
Peru je rozvojová země se značným podílem soukromých vlivů ve zdravotnictví a velkým korupčním potenciálem. Kvalitnější zdravotní péči najdete jen ve městech, a alespoň trochu srovnatelnou s evropskou úrovní spíš na soukromých klinikách. Většinou, pokud člověk potřebuje něco rychle, udělá to, když to jde, přes známé kontakty.
Cestujete-li do hor, nemůžete se spolehnout na kvalitní pomoc, případně rychlý převoz do nemocnice. Taková pomoc neexistuje a letecká záchranná služba už vůbec ne. Fungují sice soukromé organizace, které poskytují leteckou přepravu, ale například peruánští horští záchranáři vrtulníky nemají.
V horských a pralesních oblastech, které jsou vzdálené od městských center, jsou lidé stále pevně spjati se šamany a jejich kouzly.
Lékařská pomoc je daleko a často je pro obyvatele příliš drahá. Navíc místní obyvatelé ne vždy zcela důvěřují lékařské vědě, čemuž se v mnoha ohledech peruánského zdravotnictví není moc co divit. Bylinky a lidové léčitelství zde hojně fungují i nadále. Je naprosto běžné, že na trzích najdete širokou nabídku léčivých bylin. Některé z nich jsou čistě krajovou záležitostí a jsou dostupné jen v určitých regionech.
Peruánci jsou pověrčivým národem. Již za dob slavných Inků a jiných kultur měla symbolika a různé úkazy velký vliv na jejich každodenní život. Dodnes se používají kouzla. Například v pralese (v oblasti Loreto) jsou pověstné ženy, tzv. Charapas. Když tyto ženy chtějí odlákat muže od své sokyně, dají mu vypít nápoj speciálního složení.
Ayahuasca
Jedním z velmi populárních důvodů návštěvy této jihoamerické země je Ayahuasca či ayawaska (liána duše), což představuje halucinogenní a psychotropní nápoj připravovaný z liány Banisteriopsis caapi a listů Psychotria virdis. V poslední době se tento nápoj dostal do podvědomí široké veřejnosti, ale i odborníkům, kvůli jeho možnému potenciálu léčit v budoucnu deprese.
Lidé jsou ochotní cestovat tisíce kilometrů, aby podstoupili šamanský rituál, který má danému člověku pomoci se sebepoznáním. „Pomáhá vyřešit fyzické či psychické nemoci, jež klasická medicína považuje za nevyléčitelné. Aya také umí „otevřít oči“ při řešení životních otázek jako jsou vztahy, práce a individuální smysl života“, popisuje jeden z čechů, který rituál v Jižní Americe podstoupil.
Nápoj testují i čeští vědci, kteří ceremoniál podstoupili minulý rok (pozn. 2023) v Peru. Vliv této látky na tělo člověka může být různý v závislosti na druhu přípravku a koncentraci aktivních složek. Ayahuasca nejčastěji po konzumaci způsobuje změny v procesu vnímání, které se obvykle projevuje v oblasti vizuálního vjemu. Nedá se tedy s jistotou říci, jaký účinek to na daného jedince bude mít. Tím se tento šamanský nápoj stává nebezpečným. Nezřídka lidem způsobuje velmi nepříjemné tělesné prožitky jako je například zvracení, pocení a další fyzické projevy.
S popularitou roste i množství šarlatánů, kteří nápoj neumí správně připravit ani dávkovat, a nedokážou své klienty provést často velmi temnými halucinacemi, natožpak reagovat na krizové a život ohrožující situace. Kromě toho se objevují i případy, kdy šamani turisty zdrogovali a následně okradli či sexuálně zneužili.
Nemoci a očkování
Peru je země, kde z pohledu našince najdeme celou řadu pro nás exotických onemocnění, se kterými se musí počítat, případně se proti nim nechat naočkovat. Vždy je vhodné před cestou navštívit centra očkování a cestovní medicíny, která jsou v každém větším českém městě.
Významným problémem je horečka dengue, která byla v roce 2023 velmi silná, především v severních částech země (Piura a okolí). Za situaci, jenž se vymkla kontrole, mohou nedostatečné kroky vlády a klimatický jev El Ňino, který napomohl množení komárů.
Jako naprosto základní je doporučováno očkování proti:
Veškeré ovoce je nutné důkladně omýt, a zabránit tím různým více či méně závažným nákazám. Moje vlastní zkušenosti i zkušenosti mnoha dalších cestovatelů říkají, že skoro každý návštěvník této exotické destinace bude mít střevní potíže. Je tedy vhodné si s sebou přibalit vhodná probiotika, ideálně i aktualizovat svoji cestovní lékárničku. S vhodným výběrem Vám rádi poradí specialisté v očkovacích centrech, případně si můžete přečíst článek od paní doktorky Pernicové, která sepsala, co vše by měla cestovní lékárnička obsahovat.
V tropických částech Peru je třeba počítat s možností nákazy malárií. Pokud budete cestovat do regionu Loreto, za účelem návštěvy Iquitosu, je třeba se připravit. Antimalarika jsou běžně dostupná přímo v dané zemi, kde jsou obvykle levnější. Otázkou však je jejich kvalita a věrohodnost složení.
Jsou zde regiony, kde je stále možné se nakazit Hansenovou nemocí neboli leprou, i když toto onemocnění je na ústupu a Peru nepatří mezi široce zasažené země, jako např. Brazílie.
Proočkovanost populace není špatná. Po narození děti dostávají hexavakcínu a v průběhu dalších let jsou přeočkovány. Naprostou většinu léků si můžete zakoupit v lékárně, a to i po jednotlivých tabletách. Lékárny jsou většinou dobře zásobené a mají dlouhou otevírací dobu.
Síť nemocnic
Pokud jde o zdravotní pojištění, v Peru existují tři typy nemocnic. Řetězec státních nemocnic se jmenuje Minsa. Nabízí pojištění zdarma pro ty nejchudší z nejchudších. O tom, komu bude přiznáno toto pojištění, rozhoduje schvalovací komise. Může sem jít každý člověk, ale pokud zde nemá pojištění, platí poplatek. Nemocnice jsou horší, mají staré vybavení, místy se objevuje špína a přístup lékařů a sester často není hodnocen moc dobře. Ale jako všude i zde se najdou výjimky v podobě kvalitních lékařů, kteří pracují i v dražších nemocnicích a zde jsou na částečný úvazek.
Další státní nemocniční síť se nazývá EsSalud, což je peruánský ekvivalent programu sociálního zabezpečení a je financován z daní ze mzdy placených zaměstnavateli pracovníků v sektoru. Do této sítě spadá většina pracujících a je tedy určena pro střední třídu. Pokud tedy nastoupíte do práce v Peru, s největší pravděpodobností budete mít pojistku na tento druh nemocnic. Samozřejmě ji opět může navštívit každý, ale nepojištěná osoba platí o poznání více než při návštěvě sítě Minsa.
Poslední sítí jsou soukromé kliniky. Zde se platí všechno. Vyznačují se nejlepšími službami a čistotou. Největší společnosti (např. důlní společnosti) platí pojištění pro své zaměstnance právě zde. Také z platu jim je strháváno na pojištění nejvíce. Na klinikách jsou všechny dostupné a běžně předepisované léky, často i ty nejdražší. Je to dáno tím, že pokud máte peníze na soukromou kliniku, jistě máte dostatek peněz i na léky.
EsSalud a Minsa poskytují léky zdarma pouze v rámci svých nemocnic. Avšak recepty zde píšou generickým jménem. Rozdíl mezi lékárnou v ČR a lékárnou v Peru je ten, že pokud si půjdete koupit jakýkoli lék u nás, jenž je částečně hrazený pojišťovnou, doplatíte pouze rozdíl. V Peru toto neexistuje a vždy hradíte celou cenu léku.
A jak to mají např. s nemocenskou? Pokud onemocní pracující občan, prvních 20 dní nemoci hradí zaměstnavatel. Poté přichází na řadu pojištění a dle délky neschopenky hradí EsSalud nebo Minsa.
Co mi vadilo asi nejvíc, je celkový pohled na zdraví pacienta. Laxnost lékařů a sester, kteří se plně soustředí jen na konkrétní úkon, což způsobuje hlubší problémy v diagnóze dalších chorob či jejich včasné odhalení.
Velkým problémem může být i samotný transport do nemocnice. Každá minuta hraje roli a spoléhat na sanitku většina lidí nechce a ani nemůže. Na řadu tak přichází vlastní auto nebo taxi. Nejlepší je objednat si taxík přímo přes agenturu, protože je větší pravděpodobnost, že přijede včas.
Při strachu z kriminality, který je opodstatněný, je to důležitá okolnost. Agenturní taxík většinou přijede a nemusíte stát na ulici ve stresu z přepadení. V Peru však nikdy není nic na 100 % jisté. Pokud jste uspěli s dopravou, následuje převoz do nemocnice. Pacienta usadíte na zadní sedadlo. Pokud musí ležet, objednává se kombík, s tím je třeba počítat dopředu. Po příjezdu do nemocnice na akutní příjem to probíhá různě. Faktory ve hře jsou zpravidla druh pojištění, typ nemocnice a výřečnost rodinných příslušníků.
První, na co se ve státní nemocnici ptají, je, zda je pacient pojištěný a pojistka zaplacená. Pokud tomu tak není, klidně vás nechají umřít, nejste-li schopni to na místě zaplatit. Nikdo nečeká na příjmu s připraveným vozíkem, aby bylo možné přeložit pacienta. Po příjezdu do nemocnice si člověk všimne vybavení, které je jako z 50. let minulého století. Všude po chodbách leží lidé v různých stadiích – od pohyblivých přes imobilní až po pacienty na pokraji smrti.
Bylo mi vysvětleno, že pokoje pro lidi, kteří se dostaví na akutní příjem, nejsou, to ještě totiž není nemocnice. Akutní příjem je jen na to, aby pacienta stabilizovali a poslali domů, případně se až později rozhodne, zda bude hospitalizován.
Po dlouhém čekání (přitom náš pacient krvácel) nám jedna sestra přivezla postel na kolečkách. Problém byl v tom, že pacienta jsem na správné oddělení musel odvézt sám. Personál to nezajímalo. Pokud nevíte, kde to je, jste ztraceni, nikdo z personálu s vámi nepůjde. Přitom co do velikosti vypadala daná nemocnice asi jako Vojenská nemocnice v Plzni na Borech.
Pacienta vezete co nejrychleji po panelové cestě s drkotáním. Na oddělení si nás doktor naštěstí všiml hned, takže pacient šel rychle na řadu. Lékař se choval profesionálně, tragédií však byl přístup zdravotních sester – nezájem o pacienta, chaos, dezorganizace.
Pokud doktor nařídí nějaký druh vyšetření, veškerá dokumentace se dá pacientovi na lůžko, a tím pro ně práce končí. Špatně zavedenou kanylu s krví jsme reklamovali půl hodiny. Pacient byl zatím bez přísunu krve.
Nemocnice jsou plné lidí, kteří tam nemají co dělat. Jsou to příbuzní a nejbližší rodinní příslušníci, kteří fungují jako spojky a místo sester vyřizují pro svého pacienta veškeré zdravotní záležitosti.
Příbuzní zde tráví všechen svůj čas a 24 hod. denně nahrazují práci sester. Pacienti leží na urgentních příjmech na chodbách a někdy i na zemi, kde je lidé překračují. Nemají potřebný klid, žádné soukromí, a navíc se musí neustále obávat o svoje osobní věcí, takže se nedoporučuje spát, pokud nebdí nějaký rodinný příslušník.
Pokud pacient v Peru potřebuje krev, dostane ji pouze, pokud jí daná nemocnice disponuje. Nemocnice mu však zabaví doklady a nedostane je zpět dřív, než někdo z rodiny nebo příbuzných darovanou krev ve stejném objemu nemocnici vrátí.
Pokud daná nemocnice krev nemá, musí přijít někdo, kdo krev v daném okamžiku daruje. Pokud pacient potřebuje více jednotek krve najednou, může to být velký problém. Pobyt v peruánské nemocnici tedy zaměstná celou rodinu na dost dlouhou dobu, a ještě musí řešit problémy ohledně transfuzí.
Závěrem
Peru je krásná země s mnoha turistickými atrakcemi, zdravotnický systém má však mnoho chyb. Je proto lepší se na cestu dobře připravit a zajistit si hotovost pro případ výskytu nenadálých zdravotních problémů.